Kovárna, nářadí , stroje a přípravky
Přidal limlejn dne 23.10.2024 07:46
Každý kovář ke své práci potřebuje kovadlinu, výheň a měch (dnes již nahrazen elektrodmychadlem), kterým se oheň udržuje. Velkým pomocníkem kováře jsou kleště. Železo do nich uchopí a ve výhni nahřeje. Pak přijde na řadu kovadlina, na které získá železo pomocí kladiva potřebný tvar.
Výheň:
prvním počinem v mé snaze o to nakouknout tomuto řemeslu pod pokličku je výheň. Po proskenování Pinterestu, Youtube jsem zvolil jednoduchou konstrukci , stolek na kolečkách. Jako základ pro ohniště jsem použil brzdový litinový buben z auta, dmychadlo s regulací otáček. Bazarové servery nabízejí mnoho různých výhní od vyrobených profesionálně až po kutilské, já jsem zvolil cestu samovýroby. Jenže to je teprve začátek, už samotné rozdělání ohně, výběr paliva, dosažení odpovídajících teplot, při ohřevu materiálu, vyžaduje trpělivost a učení se za pochodu.
Plynová výheň: byla dalším počinem, který jsem si vyrobil doma v dílně, svařil jsem si stolek a konstrukci se sestavou šamotových cihel, z kterých jsem vytvořil tunel o velikosti cca10x12cms a hloubce cca 50 cm, do nějž shora ústí dva plynové hořáky, též vyrobené dle mnoha návodů na netu. Provoz této výhně má ovšem řadu výhod a nevýhod, že ani nevím kde začít. Relativně rychlá připravenost k provozu při krátkodobém použití je vykoupena hlučností při provozu a bohužel dnes také cenou plynu. Také je nutné dávat pozor na dostatečné větrání dílny, hořáky mají značnou spotřebu kyslíku.
Kovadlina:
První kovadlina , byla z Aukra , váží 30Kg a stála 3000,- . Zde platí, že cena, aby byla řijatelná je cca 1000Kč, za 10 kg. Další kovadlinu , sice hodně jetou mi prodali bratři Dubnovi (kovářství Duben) , mají na YT rozsáhlou sbírku instruktážních videí. Tato kovadlina váží 109 kg. Obě kovadliny mám připevněny na dřevěných špalcích ve výšce, kterou doporučují zkušení kováři tak aby byla ruka s kladivem co nejméně namáhaná.
Kladiva:
Ono se řekne kladivo, hodně široký pojem. Pro začátek samozřejmě stačí úplně obyčejné kladivo s váhou cca 1 - 1,5 kg, nicméně postupem času a potřeba jiných typů, vah a tvarů, donutí každého sortiment kladiv rozšiřovat. Každý kovář si postupem času oblíbí určitý druh kladiva, které mu jak říkajíc sedne do ruky optimálně a používá jej nejčastěji. Mě se nakonec dostal do rukou hotový klenot, kladivo koupené v bazaru v Londýně staré cca 100 let, ručně vyrobené, váha cca1,35kg s mírně zakulacenou ploskou a nosem, které mi prostě sedlo do ruky úplně perfektně.
Kovářské kleště
Tady platí to samé jako u kladiv. Kleští na správné uchopení žhavého železa, kulatiny, hranolů, trubek je potřeba opravdu hodně, takže kromě základních pár druhů se postupně sortiment rozrůstá.
Kleště také bývají mnohdy cílem počátečních pokusů kovářských elévů. Ne jinak to bylo u mě a stálo mě to hodně úsilí zvládnout jakž takž nástrahy, aby se dostavil kýžený výsledek. Počíná to výběrem vhodného materiálu (roxor, automobilové pružiny) a končí délkou a tvarem úchopů. Nakonec jsem opět dal na rady bratří Dubnů a vyrobil jsem si podle jejich vzoru kleště keltského typu, které mi vyhovují na uchopení značného množství materiálů.
Přípravky
Přípravky, pomůcky, nástroje na tvarování , ohýbání, kroucení, dělení , probíjení, upínání, zdobení, sváření, nýtování je v podstatě nikdy nekončící seriál.
V dráze kovadliny je obvykle jeden čtvercový otvor nebo dva otvory, z nichž je alespoň jeden čtvercový, pro nasazení různého pomocného nářadí, jako je utínka, vlček nebo kovadlinová zápustka ap. Tyto díry slouží také k probíjení otvorů pomocí průbojníků. Kulaté a hranaté rohy umožňují stáčení a ohýbání výkovku.